Představujeme Vám další ze sportů, který si můžete vyzkoušet na našem příměstském táboře. Je to kriket. Víte, jaký je rozdíl mezi kroketem a kriketem? Zatímco kroket je zahradní hrou pro celou rodinu, na kriket potřebujete nejméně fotbalový stadion a celou řadu specifických dovedností, mezi něž patří nadhazování, pálkování či chytání. Čtěte dál.
Je to kolektivní pálkovací hra, v níž proti sobě nastupují dvě družstva po dvanácti hráčích. Hraje se na oválném hřišti, v jehož středu je obdélníkový pruh (pitch) o délce 22 yardů (20,12 metru). Kriketu se věnuje 120 milionů hráčů v mnoha zemích, což z něj činí druhý nejpopulárnější kolektivní sport na světě.
Nepleťme si tuto míčovou hru a kroketem. Kroket je hra, kde se na travnatém povrchu dřevěnou holí údery posouvají koule skrz branky k cílovému kolíku. Hráč ji hraje sám za sebe a může se hrát téměř kdekoliv.
Nadhazovač (bowler) háže kriketový míč směrem k pálkaři (batsman). Ten se ho snaží odpálit mimo dosah polařů (fielders) tak, aby mohl běžet na druhý konec pruhu a bodovat. Pálkaři zůstávají ve hře, dokud nejsou vyautováni (out). Tým, který je na pálce, pokračuje ve hře, dokud není vyautováno deset pálkařů, případně dokud nadhazovači nedokončí předem určený počet sad (overs) po šesti nadhozech. Potom si oba týmy prohodí role - tým, který byl v poli, jde pálkovat.
V profesionálním kriketu může jedno utkání trvat od 20 sad (overs) na každé straně až po tzv. Testovací zápas (Test match), který se hraje na čtyři směny po dobu pěti dní. První zmínky o kriketu spadají před nebo do 16. století. Na konci 18. století se kriket stal anglickým národním sportem. Expanze Britského impéria znamenala rovněž rozšíření kriketu, a v polovině 19. století se konalo první mezinárodní utkání. Hra je nejpopulárnější v Australasii, Anglii, na Indickém subkontinentě, v Západní Indii a Jižní Africe.
Princip a pravidla
Princip hry spočívá v tom, že tým, který je na pálce, se pomocí odpalů snaží získat co nejvíce bodů (runs), zatímco tým, který nadhazuje a je v poli, se pokouší bodování zamezit a pálkaře vyautovat. Cílem hry je získat více bodů než soupeř. V některých formátech kriketu může být rovněž důležité vyautovat všechny soupeřovovy pálkaře, v opačném případě by zápas skončil remízou.
Kriketový zápas je rozdělen na směny (innings). Během směny je jeden tým v poli a druhý tým na pálce. Po skončení směny si týmy úlohy vymění. 11 hráčů týmu, který je v poli, se rozmístí po hřišti, zatímco z druhého družstva jsou v poli pouze dva pálkaři. Pořadí pálkařů je obvykle ohlášeno před začátkem utkání, ale může se průběžně měnit.
Kriketové hřiště je oválné, s obdelníkovým pruhem uprostřed. Hranice hřiště jsou označeny většinou provazem, případně plotem nebo barvou.
Na každé straně pruhu je ve vzdálenosti 22 yardů (20,12 metrů) dřevěný terč, kterému se říká branka (wicket). Pruh je vymezen bílými lajnami: čarou pro nadhazovače (bowling crease) a čarou pro pálkaře (batting/popping crease), které jsou ve vzdálenosti 4 yardů (3,66 metrů) od branky. Branku tvoří tři dřevěné tyčky, jež mají na vrchu položená dvě vyřezávaná dřívka (bails). Branka je zbořená, pokud spadlo alespoň jedno z těchto dřívek. Když se tedy míč branky dotkne, ale dřívka zůstanou na svém místě, znamená to, že pálkař nebyl vyautován.
Každému ze dvou pálkařů vždy patří jedna branka (obvykle ta, ke které je blíže). S výjimkou situace, kdy právě odpaluje, nehrozí mu v její blízkosti - za pálkovací čarou - žádné nebezpečí. Pokud je branka zničena v okamžiku, kdy pálkař běží na druhý konec pruhu, je vyautován. Během jednoho nadhozu může být vyřazen pouze jeden pálkař.
Oba pálkaři zaujmou pozici na opačné straně pruhu. Jeden označený hráč týmu v poli, nadhazovač, nadhazuje míč z opačné strany pruhu na odpalujícího pálkaře. Pálkaři, který právě není na řadě, se říká ne-pálkař (non-striker), a stojí vedle branky. Tento hráč může překročit svou čáru, ale není to bez rizika. Další hráč týmu v poli, brankář (wicket keeper), stojí za brankou aktivního pálkaře.
Zbývajících devět hráčů v poli je strategicky rozmístěno po hřišti, mimo centrální pruh. Kapitán polařů průběžně mění jejich pozice podle vývoje hry.
Na každé straně pruhu vždy stojí jeden rozhodčí.
Nadhazoveč se obvykle vzdálí několik metrů za branku, rozběhne se a v pohybu vypustí míč z natažené ruky nad hlavou v okamžiku, kdy došlápne na čáru. Když se dopustí přešlapu nebo když ruku během nadhozu pokrčí v lokti, jeho pokus je neplatný (no ball) a tým na pálce automaticky získává jeden bod. To samé platí pro případ, že míč letí mimo dosah pálkaře (wide). Míč může být hozen tak, že se v pruhu odrazí od země, dopadne přímo na čáru (a yorker) nebo letí vzduchem přímo na branku (a full toss).
Pálkař se snaží chránit svou branku tak, že míče odpaluje pálkou (ke které patří také rukojeť a rukavice). Pokud se nadhazovači podaří branku zbořit, znamená to, že byl pálkař vyautován (bowled out).
Pokud pálkař míč mine, ale zboření branky zabrání jakákoli jiná část jeho těla, je vyřazen podle pravidla ''noha před brankou'' (leg before wicket - LBW).
Pálkař může být vyautován také když odpálí míč, který je chycen polařem přímo ze vzduchu (caught out). Pokud míč chytí nadhazovač, používá se termín ''caught and bowled'', a v případě brankáře ''caugh behind''.
Když se pálkaři podaří odpálit míč, a ten není chycen přímo ze vzduchu, mohou se oba pálkaři pokusit získat body pro svůj tým. Oba běží na druhý konec pruhu, kde se pálkou dotknou příslušné čáry. Za každý takový dokončený přeběh získávají jeden bod. Mohou se pokusit o jeden bod, o více bodů nebo neběžet vůbec. Při pokusu o přeběh hrozí pálkařům vyřazení. K tomu dojde v okamžiku, kdy se hráči v poli zmocní míče a srazí dřívka branky dříve (buď hodem nebo s míčem v ruce), než pálkaři doběhnou k čáře. Takovému způsobu vyautování se říká ''run out''. Proto se stává, že pálkaři často vyběhnou, ale pak se rozhodnou vrátit do své původní pozice.
Pokud pálkař odpálí míč vzduchem až za hranice hřiště, získává jeho tým šest bodů. Pokud se míč před opuštěním hřiště dotkne země, jedná se o odpal za čtyři body. Pálkaři mohou začít běhat ještě před tím, než míč opustí hřiště, ale tyto body se nepočítají.
Jestliže pálkař míč netrefí, stále se může pokusit získat nějaké body přeběhnutím.
Pokud pálkař opustí svou čáru a mine míč, může ho brankář chytit a jeho branku rozbít (stumped).
Směna je u konce, když se podaří vyautovat 10 z 11 pálkařů (all out - přičemž vždy jeden z pálkařů zůstane "not out"). Jinou variantou konce směny je, že byl odehrán dopředu dohodnutý počet sad nebo, když tým na pálce ''deklaruje'', že už získal ze svého pohledu dostatečný počet bodů.
Zápas končí, když byly odehrány všechny směny. V případě špatného počasí mohou zápas ukončit také rozhodčí. Ale v mnoha případech utkání konči v okamžiku, kdy první tým už má odehrány všechny své směny na pálce, a druhý tým v pořadí dosáhl většího počtu bodů. V zápasech hraných na čtyři směny nemusí druhý tým svou druhou směnu ani začínat - pokud má více bodů, říká se že vyhrál o směnu (win by an innings). Pokud druhý tým nedokončil svou poslední směnu, má více bodů a k tomu ještě pět pálkařů, kteří se vůbec nedostali na hřiště, říká se, že vyhrál o pět branek (win by five wickets). Pokud poslední tým na pálce prohrává, všichni pálkaři jsou vyautovaní, a tým má o deset bodů méně, pak vítězný tým vyhrál o deset bodů (win by 10 runs). Pokud oba týmy odehrají všechny své směny a na konci mají stejný počet bodů, jedná se o remízu (a tie).
Možná se Vám zdají pravidl náročná, ale pod vedením zkušených trenérů a zjednodušení pravidel, si tuto hru užije skutečně každé dítě.